Do jaké míry je objekt schopen diktovat svůj vlastní design? Je vůbec možné, aby si určil, který vzhled či styl bude pro něj ten nejlepší? Nad těmito otázkami se jistě zamýšlel i designér Robert van Embricqs, který říká: „Základem každé židle je plochý povrch, na který se lidé mohou pohodlně posadit. I já jsem tento výchozí bod použil, ale trochu jinak".
Návrhář udělal několik škrtů v rovném povrchu a vyrukoval s jiným pohledem na věc - jinak hladký povrch rozřezal na několik jednotlivých paprsků trámů. Při pohledu však působí dojmem celistvé židle - stačí rozeznat, že má vše, jako ta klasická - opěradlo, sedadlo i nohy. Rytmus jednotlivých dřevěných trámů dává židli organický tvar, přičemž řezy jsou nejvíce viditelné při pohledu shora. Sám designér se však přiznává, že do poslední chvíle netušil, jak nakonec bude celý jeho výrobek vypadat.
„Cítil jsem zvláštní vztah k materiálu, se kterým jsem pracoval. I tvarování bylo procítěné. Dá se jen těžce definovat, jaký vztah či energie kolovala v té chvíli mezi mnou a použitým materiálem," vyzpovídává se Robert.
S úhly dřevěných rámů různě experimentoval. Chtěl vidět, zda je možné za jejich použití vytvořit pohodlnou plochu k sezení. V závěru vypadají poskládané rámy spíše jako okvětní lístky. „Upozorňuji však, že jsem chtěl, aby vyznění židle bylo přírodní, a aby takovou atmosféru židle skutečně vyzařovala," popisuje van Embricqs. Na židli si můžete posedět v několika barvách. V přírodní béžové, červené, černé i dalších.
Zdroj a foto: robertarchitecture.blogspot.com
