Navrhnout budovu knihovny v minimalistickém stylu čistých a jednoduchých linií se rozhodně nezdá být špatným nápadem. Vždyť v knihovně je možné slyšet i dopadající vrstvu prachu. Klid a ticho spojují interiéry budov knihoven po celém světě, každý z architektů se je však snaží vystihnout odlišným způsobem.
Dominique Coulon se ve své práci inspiroval geometricky dokonalými liniemi japonských origami. Z ptačí perspektivy či větší vzdálenosti se proto jeho návrh multimediální knihovny ve francouzském Anzin jako jedna z japonských skládaček v nadživotní velikosti. Za dominující geometrický prvek, který spojuje exteriér s interiérem, Coulon zvolil trojúhelník. Návštěvníci jej naleznou na fasádě v podobě překrývajících se vrstvách masy vyjádřené v ostrých úhlech. Široké vstupní schodiště, které vítá každého z nových návštěvníků, připomíná zužující se trojúhelník a ani v čistém interiéru nechybí několik jeho replik v podobě lomícího se stropu.
Čistě bílá fasáda a bílý interiér rozbitý pouze několika tóny tmavé hnědé a černé na užitkovém nábytku dodávají celé stavbě i jejímu vnitřnímu prostoru na transparentnosti. Hra se světlem je důležitým faktorem, díky kterému se architektovi podařilo stavbu odlehčit. Z toho důvodu je výrazným prvkem fasády široká prosklená část, která komunikuje s vnějším prostorem a v kombinaci s bílým provedením stěn knihovny je schopná světlo odrážet a prostor ještě více prosvětlit.
Knihovna nabízí kromě tichého a harmonického prostředí svým návštěvníkům několik čítáren, posluchárnu s přednáškovým sálem a nechybí v ní ani odpočívárna, ve které je možné ležet s knížkou v ruce na pohodlných vacích a sledovat téměř nehybnou okolní krajinu. Anzin necházející se nedaleko hektického Štrasburku se tak stalo pro místní obyvatele místem spojení chytré architektury s chytrou obsahovou náplní a také domácí oázou, kde lze čerpat nové myšlenky a ty vlastní nechat v klidném tempu jen tak nerušeně uplývat...
Zdroj a foto: dezeen.com
