Pouze ti nejodvážnější cestovatelé pro ulovení duchů velké říše křižují mezi troskami železné opony, snášejí přehnanou byrokracii, vojenskou paranoiu i mrazivé větry východu. Rebecca Litchfield je právě ta, která neodolala strašidelnému půvabu zřícenin Sovětského svazu.
Ke zdokumentování zapadlých monumentů východního bloku procestovala autorka fotografií Rebecca Litchfield země bývalého Sovětského svazu. Putovala od východního Německa, přes Ukrajinu, Bulharsko, Maďarsko, Česko, Slovensko, Litvu, Estonsko, Lotyšsko, Chorvatsko až do Ruska, aby zachytila rozpadající se architekturu 20. století opuštenou počátkem 90. let po pádu Sovětského svazu. Rebecca navštívila nemocnice, vojenské objekty, věznice, špionážní stanice či sportovní haly, vyhýbajíc se všudypřítomným ostrahám a vojenský strážím, riskujíc vystavení radiaci, jen pro získání přístupu k opuštěným objektům a objevení "krásy chátrání".
Znovu a znovu ji ohrožovala radiace, riskovala také zatčení a vyslýchání a dokonce i obvinění ze špionáže během sběru ohromujících fotografií do své knihy Sovětští duchové. Dle jejích slov né mnoho cestovatelů míří do Ruska, kvůli odlišným pravidlům a dobré ostraze. Rebecca a její tým se proto snažili po celou dobu skrývat, byli maximálně ostražití, prodírali se houštím a plížili se kolem spící ochranky, ale i přesto je při návštěvě tajného radaru opustilo štěstí a cestou lesem plného krvěžíznivých komárů byli obklopeni armádou. Po rozhovoru jejich průvodců s armádou a nenadálém výletu na vojenskou základnu plném dlouhého čekání, naštěstí dostala Rebecca povolení pokračovat ve svém dobrodružství. A mohla tak podat svědectví o tom, co by západní oči jen těžko mohly spatřit.
"Zdržela jsem se osobního názoru na tuto éru a snažila jsem se zůstat relativně neutrální" říká Rebecca. "Zatímco toto období mělo své špatné časy, lidé v komunitách stále žili a zažívali dobré časy, nebyla to doba jen čistě černá či bílá a proto cíl mé knihy byl pouze zachytit to jaké to je dnes. Některým místům se dařilo, jiná byla hrůzostrašná a tento odraz můžete vidět v mé knize. Ale to je život, čas plyne dál a takové věci prostě mizí. Někteří lidé možná vidí ruiny jako destruktivní, ale já v nich vidím krásu chátrání, jako visící vzpomínku toho co bude brzy ztraceno ve vánku, muzeum jenž nikdo neviděl."
Zdroj: www.dezeen.com
