Newyorský umělec Sebastian Marsical je autorem interiéru nové restaurace na Manhattanu. Do stojící budovy na 10. Avenue implantoval zajímavý prostor, který vám doslova vyrazí dech. Interiér nijak nekoresponduje s budovou ani s Manhattanem samotným a je tedy pro návštěvníka velkým překvapením. Na stěnách, stropech i podhledech je patrná stopa poctivé, řemeslné ruční práce, díky níž působí interiér hrubým a přesto útulným a teplým dojmem. Hlavní cíle a myšlenky celého designu definoval Sebastian Marsical takto - tajemství, odhalení a protiklad.
Prostor je rozčleněn s přesným záměrem, aby návštěvník objevil celý interiér v přesně určeném postupu, odměřený ve striktně definovaných dávkách. Potom, co z rušného Manhattanu vkročíme dovnitř, přivítá nás malá místnost, celá obložená hrubým dřevem. Její zdánlivá stísněnost, která má za následek značně omezený výhled, má v lidech vzbudit správnou míru napětí a touhy po dalším objevování. „Monoliticky" působící prostor, jehož strop, stěny i podlaha jsou provedeny ve stejném materiálu, je narušen velkým, mramorovým, přijímacím pultem, který levituje nad zemí. Další kroky vedou kolem salonku, jehož stěny jsou obložené blýskavým, mosazným obkladem, k dlouhému, mramorovému baru, usazenému na hladké, betonové podlaze.
Odtud už vstoupíme do poslední části prostoru. Hlavní tělo restaurace je umístěné ve větší, čtvercové místnosti, do které je nutné sestoupit po několika betonových schodech. I tato část je materiálově velmi strohá. Na tmavé dřevěné podlaze stojí jednoduché dřevěné stoly a židle. Nízké příčky, sloužící k rozčlenění prostoru a vybudování potřebné míry soukromí, jsou z pohledového betonu, na němž jsou silně patrné stopy po bednění úzkými prkny. Podhled a stěny působí dojmem celistvé tkaniny, která se organicky rozpíná po celém prostoru. Výplet z prutů rostliny Ocotillo navíc příjemně rozptyluje zavěšené osvětlení a výrazně zjemňuje jinak brutální, surový výraz použitých materiálů.
Zdroj a foto: www.arcphoto.com
