Návrh filipínských architektů z kanceláře Buensalido Architects je jedním ze soutěžních návrhů na budovu letiště na ostrově Caticlan, který slouží jako vstupní brána na velice lukrativní prázdninovou destinaci - Filipínský ostrov Boracay. Design dynamické budovy byl vytvořen velice specifickým postupem a budova letištního terminálu tak v sobě odráží mnoho odkazů jak na samotný ostrov, tak na filipínskou kulturu obecně. Vnější plášť budovy je navržen parametricky, k jeho generování byly použity některé faktické informace o socio-ekonomickém profilu ostrova a o jeho časovém vývoji. Budova si klade za cíl reprezentovat a ukázat návštěvníkům transformaci malého opuštěného kusu pláže na luxusní prázdninovou destinaci pro turisty z různých koutů světa.
Tak, jako jsou pláže tvořeny různými reliéfy, formovanými vodními proudy a vlnami, má i tvar budovy letiště živoucí, vlnitou podobu, která se stala hlavním, výstižným rysem celé stavby. Perforování vnějšího pláště je analogií na mikroskopický řez korálem. Korály jsou totiž významným zdrojem jemného písku na zdejší čtyřkilometrové pláži, často označované za jednu z nejkrásnějších pláží světa. Děrování je významně zesílené v místech, kde je vysoký tlak a naopak nejřidší tam, kde je konstrukce nejméně namáhána. Tato perforace zajišťuje dostatečné přirozené osvětlení celé budovy. Pokud jste někdy navštívili Filipíny, bude vám zcela jasné, co znázorňuje velice pestrá barevnost, která je v kontrastu s jinak světlou konstrukcí. Vinta, tradiční filipínská loď se sytě barevnou plachtou, Banig, ručně tkaná rohož, určená k sezení a spaní, Jeepney, nejoblíbenější hromadná doprava na Filipínách, jejíž vozy jsou bohatě dekorované americké džípy z druhé světové války a mnoho a mnoho festivalů a slavností jsou barevné a charakteristické symboly filipínské kultury.
Aerodynamický tvar budovy podporuje přirozené chlazení. Skla perforovaného střešního pláště i skla svislých fasád jsou izolační a speciálně upravené, aby minimalizovaly solární tepelné zisky. Konstrukce vystavená přímému slunečnímu záření je hladká a světlá, aby co nejvíce odrážela sluneční paprsky. Skleněné panely jsou otevíratelné na přesně určených místech, aby docházelo k co nejefektivnějšímu provětrání budovy. Častým filipínským problémem jsou výpadky proudu, díky kterým nefunguje klimatizace, se kterou je v budově počítáno. Proto musí být systém přirozeného větrání velice efektivní a výborně provedený. Na střeše jsou umístěny solární panely akumulující energii, která je po setmění využita pro osvětlení. Budova také disponuje recyklací šedé a dešťové vody, využitelné po přefiltrování pro nekonzumní účely, jako je splachování toalet a zalévání vegetace v atriích.
Zdroj a foto: archdaily.com
